Jsem NAIVNÍ

Konec roku 2020 a začátek toho nového

Se závěrem roku 2020, kdy se zdálo, že už toho „zlého“ a nepříjemného bylo až přespříliš, a že se věci konečně začnou hýbat směrem k tomu „dobrému“, jsem se až nezdravě upínala k magickému datu 21. 12. 2020. Toho dne mělo dojít k velkému nárůstu energií pro celou planetu. Lidé na tento den nahlíželi různě, mnohá očekávání a přepovědi se nepotvrdili.

Já teda neměla žádnou jasnou a konkrétní představu, ale tak nějak tajně jsem doufala, že všechno to nepříjemné skončí a my se konečně dostaneme do světa, kde je hlavní náplní láska, radost, tvořivost a soudržnost. Zřejmě moc sleduju pohádky, protože to by bylo opravdu dost jiné a krásné a možná i neskutečné.

Jenže co se teda stalo?

Věřím tomu, že energie planety se opravdu navýšila. Nic se zásadně jako mávnutím kouzelného proutku nesmazalo ani nezlepšilo. ALE…
Přesto došlo k obrovskému posunu. Možná se to děje jenom mi, ale spíš si myslím, že se to tak nějak automaticky a nevyhnutelně děje každému.

O čem to mluvím?

• Pořád mi jede hlava (rozuměj rozum) na plné obrátky, ale už vím, že jej nehodlám bezesmyslu chytře následovat vždy a všude.
• Já od přírody Necitlivec obecný, začínám cítit. Cítit emoce, strachy, štěstí, lásku, vděčnost, radost, naději. A co víc? Já je dokážu i prožít a pak pustit.
• Začíná mi docházet na kterých věcech a proč lpím. A taky, že by bylo nejlepší na nich nelpět.
• Uvědomuji si a už i cítím, že já jsem božství (boží dítě jako vy všichni ostatní) a je jedině na mě, jak, pro co a proč se rozhodnu. Nikdo nemá právo mě někam směřovat a tlačit, aniž bych s tím byla v souladu.
• Dělám věci s tím nejčistším svědomím a láskou, tak nejlépe, jak jen v tu chvíli dovedu. Samozřejmě se vždycky najde něco, co by se dalo vylepšit, ale je zbytečné se tím neustále drtit a bičovat se.
• I kdybych byla sebevíce empatická, nikdy nemůžu nikoho soudit a hodnotit, když neznám jeho situaci, důvody pro jeho chování. Je nesmírně egoistické, myslet si, že už všechno znám a vím nejlépe.

A takto bych mohla vyjmenovat desítky dalších uvědomnění, které mi teď lítají hlavou….

…Myslela jsem si, že se svět ve vteřině změní. Sám od sebe.

…Pochopila jsem, že svět se mění každým okamžikem s každým jedním procitnutím. S každým z nás, kdo otevře oči.

Nejde o to, abychom bojovali. Ani zlo s dobrem, ani dobro se zlem. Obojí je boj. Jde o to, mít se opravdu ráda a být se sebou v souladu. Je to tak jednoduché, že to málokdo opravdu vidí, cítí a chápe. Pořád hledáme okolo sebe nějaké pravdy, zázraky a pomocníky, kteří nám pomohou. A přitom se nám nechce pohnout prstem.

Chceme být zdraví a šťastní, ale necháme se ovládat a manipulovat druhými. Však se zamysleme. Když se mám ráda, vím, co chci a co potřebuji, cítím se spokojeně, šťastně a zdravě- pak mi nikdo z venku nemůže diktovat, co mám dělat, aby to tak bylo.

Je to cesta a každé i malé uvědomnění a posun k lepšímu se počítá. Každý světlý okamžik prozření projasňuje naši planetu a pozdvihuje její energii.

Jak jsem na toto všechno přišla?

• Zjistila jsem, že lidská intuice je opravdu úplně ten nejspolehlivější kompas na světě. Nemá smysl hledat nějakou univerzální pravdu, protože kolik je na světě lidí, tolik je pravd.
• Sebeláska a sebe-vědomí je v životě naprosto zásadní. Protože bez toho, jako bychom nebyli. Jen žijeme něčí život. V poslední době se mi dostalo tolik zkoušek mého sebe- vědomí a sebelásky, že bych musela být úplně blbá, kdybych to nepochopila.
• Máme se dost, co učit od svých dětí. Denodenně mě fascinuje ta dětská upřímnost, otevřenost a radost. Nebojí se projevit se, užívají si každou sekundu každého dne. Ta bezprostřednost a radost mě naprosto dostává. Díky dětem vedu krásnější život.
• Dochází mi zpětně spousta věcí. Rozklíčovávám rodinné vztahy. Dostávám se konečně pod ty slupky. Včera jsem si vzpomněla na oblíbené heslo mého dědy „MYSLET, ZNAMENÁ HO*NO VĚDĚT“. Jako dítě jsem se tomu smála. Jako dospělá jsem to občas taky ráda použila, ale trochu v jiném kontextu. A až včera mi došlo, co to vlastně znamená. Když něco vím, nemusím se nijak hájit, ospravedlňovat a argumentovat. Prostě něco vím, z hloubi své duše a jsem s tím ztotožněná. Nemusí to mít vůbec žádný vědecký podklad. Zatímco myslet není nic jiného než jen v hlavě věc mechanicky rozebrat a rozumovat. Mysl je důležitá, ale nesmí nás ovládat.

Takže teď, kdy jsem si naivně původně myslela, že budu bůhví kde, provádím intenzivní práci sama na sobě. Uklízím, větrám, nacházím, napojuju se a rozjímám. Přetvářím a nechávám plynout. Uvidím, kam mě to zavane.

Dala jsem si za cíl žít v radostném a šťastném vesmíru se svou rodinou, mít láskyplný vztah se svým mužem a být tvořivá.

• Takže jsem se rozhodla jednou provždy skoncovat se svými brýlemi, které odjakživa nechci nosit. Znovu čtu knihu od Norbekova- Zbavte se brýlí jednou provždy a vím, že teď už jsem připravena na to je opravdu odhodit! Zároveň mě překvapilo, jak moc je kniha nadčasová a shrnuje většinu toho, co jsem kdy nastudovala a hledala 🙂
• Taky jsem se rozhodla cvičit obličejovou jógu, abych oživila svou pleť (namísto nekonečného nakupování pleťových krémů, a s nadějí, že mě něco spasí).
• Hodlám se více hýbat, abych se ve svém těla cítila dobře. Ne prvoplánově kvůli vzhledu, ale spíše kvůli vlastnímu dobrému pocitu ze svého těla.
• Hodlám sama sebe co nejvíce podporovat (laskavostí, zdravým a dobrým jídlem, pohybem) a rozvíjet se.

Pevně věřím, že i když nás není většina, stejně spolu dokážeme velké věci. Takové, které pomohou uzdravit naši planetu.

Byli jste podobně naivní jako já? Nebo jste zažili něco úplně jiného? Něco důležitého a zásadního jste si uvědomili?

Budu ráda, když mi napíšete. Velice mne naplňuje, propojovat se s podobně naladěnými lidmi!

Mějte se krásně a těším se na vás příště!!